Již popáté jsme absolvovali týmové soustředění na kolech, tentokráte celé v oblíbených Dolomitech. Naší základnou se stalo lyžařské středisko Cavalese (1000 m) v údolí Val di Fiemme, konkrétně Residence des Alpes s krásným výhledem na sjezdovku Alpe Cermis známou z cílového dojezdu Tour de Ski. Celkem s námi jelo 21 členů týmu, několik příznivců a stejně jako loni i speciální hosté - olympionička Klára Moravcová a jako trenér Ctirad Kaftan.
1. etapa - S. Michele all'Adige - Cavalese, 50 km, nastoupáno 1050 m
Sraz na 15:00 tentokrát všichni stihli a začali jsme hned zostra v úmorném vedru 14% stoupáním z údolí Adige skrze vinice. Pak už následovalo jen pohodové mírné stoupání až do cílového Cavalese. Příjemná úvodní etápka na rozšlapání, která hned ukázala, kdo bude jezdit v popředí a kdo naopak bude dělat v letošním roce domestika :)
2. etapa - Passo di Lavazé (1805) - Novale - Passo Pampeago (1996), 42 km, nastoupáno 1615 m
Na druhou etapu jsme si přivstali a vyrazili už v 7:45, abychom na náměstí v Cavalese zafandili závodníkům Marcialongy Cycling a především Šárce, která se nakonec jako jediná členka týmu vydala na trať 80km s převýšením 1894 m. Plán nevyšel, neb závodníci byli moc rychlí a my viděli jen závěr závodu. Vydali jsme se jim tedy naproti na Passo di Lavazé. Nečekaně strmé 11-kilometrové stoupání s průměrnými 7,5% naši skupinu pořádně roztrhalo a brzy zůstali na čele jen Fanda s Ondrou. Nahoře už čekala Zuzanka s autem a po obléknutí větrovek a návleků jsme na občerstvovačce vyčkávali na první závodníky. Po průjezdu, či spíše průletu, nejrychlejších jsme se vydali na opatrný sjezd v protisměru závodu, což se neukázalo jako nejšťastnější nápad, protože závodníků bylo asi 2000 a jeli většinou po celé šířce silnice. Po sjezdu do Novale bylo v plánu vracet se přes Passo Pampeago, jelikož předpověď věštila na odpoledne vydatné srážky. Hlavní skupina se plánu držela a dešti s krátkou zastávkou kvůli bouřce celkem úspěšně unikla. Skupinka s Fanouškem, Daliborem a Ajdou sjela až do Pontenovy a vracela se už částečně v dešti přes Karerpass.
Naštěstí naše rezidence poskytovala téměř dokonalé zázemí k regeneraci, a tak jsme odpoledne strávili kompenzačním cvičením ve fitku s Radkem Kaftanem a zakončili ho v bazénu, vířivce, páře a sauně.
3. etapa - Predazzo - Passo di Vallés (2033) - Passo di S. Pellegrino (1918), 82 km, nastoupáno 1730 m
Následující den jsme vyrazili na rozehřátí po cyklostezce do Predazza a odtud už svižněji mírným stoupáním do údolí Val Travignolo. Na rovině podél jezera L. di Paneveggio ale Ondra rozjel takové temo, že vepředu s ním zůstal už jen Fanda, Dalibor, Ježek, Ajda a Mára. Po odbočce na Passo Rolle se zbývajících 6 km zvedlo do průměrných 8,2% a tak na čele opět zůstala jen dvojka Fanda a Ondra. Nahoře jsme zas využili doprovodného vozu k doplnění energie a oblečení na následný rychlý sjezd v drobném dešti na křižovatku u Falcade Alto. Zde většina z nás pokračovala podle plánu nechutně strmým místy až 18% stoupáním na Passo di S. Pellegrino a odtud dlouhým sjezdem do Moeny, kde přišla vhod zastávka na pizzu. Fandovi s Daliborem se to ovšem zdálo příliš lehké, a tak se rozhodli i přes nepřízeň počasí pokračovat ve sjezdu z Vallés dalších 13 km až do Cencenighe a odtud se vrátit do údolí Val di Fiemme těžkým stoupáním přes Fedaiu. Před večeří se opět většina z nás sešla v bazénu a vířivce, ti nejvíce unavení přidali ještě masáž. Po večeři nám ještě Radek Kaftan udělal zajímavou přednášku o tréninku s watty.
4. etapa - Capriana - Sover, 70 km, nastoupáno 840 m
Volný den bez kopců přijde vždycky vhod, a tak jsme našli uprostřed Dolomit rovinu :). A nebyla to jen tak ledajaká rovina, neboť na nás padaly z nebe želvy. Jedna spadla Ježkovi přímo do bidonu, a protože nedokázala vylézt, tak s ním absolvovala celou etapu (ve sjezdu s ním jela přes 70 km/h). K večeři byla želví polévka. A teď vážně, nalezená želva si žije spokojeně u Ježka v teráriu.
Fanda s Daliborem toužili po kopcích, a tak se vydali na Passo di Redebus, které však nenašli, a tak ho přejmenovali na Passo di Rébus. Někteří z nás ale volný den strávili raději bez kola prohlídkou Messnerova muzea na hradě Firmian nebo návštěvou Bolzana.
5. etapa - Passo Manghen (2047) - Strigno - Passo di Brocon (1615) - Passo di Gobbera (988) - Passo di Rolle (1989), 169 km, nastoupáno 4300 m
Už při pohledu na itinerář etapy muselo být každému jasné, že po volém dnu na nás lišák pan Dan nachystal královskou etapu srovnatelnou s nejtěžšími horskými etapami Gira či Tour. Objetí horského masivu Dolomiti Lagorai čtyřmi průsmyky bohužel nenabízelo žádnou alternativu ke zkrácení a jedinou případnou záchranou tak byla Zuzanka s doprovodným vozem. Do prvního, nejtěžšího a zároveň nejkrásnějšího sedla Manghen vyrazila hlavní skupina v 8:30, následovaná vrchařskou grupou Ondra, Fanda, Dalibor a Ajda s půlhodinovým zpožděním. Načasování se ukázalo jako ideální, neboť po 16 km stoupání a 1230 výškových metrech se vrchaři sjeli se závěrem hlavní skupiny přesně na vrcholu. Následoval nádherný 22-km sjezd do údolí Valsugana a nadmořské výšky pouhých 400 m. Teď už bylo jasné, že dostat se na následující Passo di Brocon nebude vůbec jednoduché, zvlášť když několik kratších výjezdů bylo následováno sjezdy do údolí. Po krátkém odpočinku a vyjedení zásob doprovodného vozu na Broconu se oddělili Fanda s Daliborem, které čekal večer odjezd domů a Ajda s Ježkem. Ostatní si na Passo Brocon dopřáli pořádný oběd a pak se vydali na sjezd do Canal S. Bovo a po krátkém přejezdu přes Passo Gobbera opět spadli do nížin údolí Val Cismon. Odtud následovalo sice relativně milosrdné stoupání na Passo Rolle (23 km, průměr 5,4%), ale vzhledem k tomu, že v nohách bylo už více než 3000 nastoupaných metrů a v závěru se přidal protivítr, zdál se být každý ujetý kilometr malým vítězstvím. D
o naší rezidence jsme dorazili kolem 20. h po více než 8 hodinách jízdy a s novým rekordem nastoupaných metrů pro většinu z nás.
6. etapa - Canazei - Passo di Fedaia (2057) - Arabba - Passo Pordoi (2239), 142 km, nastoupáno 2700 m
Po přetěžkém dni byla na programu opět horská etapa. Naštěstí byly první 2 hodiny ve volném tempu po cyklostezce údolími Fiemme a Fassa až do Canazei (s krátkou zastávkou na opravu Ondrova defektu). Odtud jsme začali za krásného počasí pomalu stoupat na známé sedlo Fedaia pod ledovcem Marmolady. Nenechali jsme se vyprovokovat krátkými nástupy několika závodníků profi týmů včetně Astany a v klidu si dojeli k přehradě a občerstvení od Zuzanky. Po hromadném focení jsme se pustili do strmého sjezdu známého rychlostními rekordy (který byl přerušen defektem Adély, resp. jejího zadního kola, naštěstí bez pádu). V půli sjezdu následovala odbočka a průjezd uzounkou soutěskou s několika vodopády. Pod vesnicí Rocca Pietore jsme začali opět stoupat, nejprve strměji na hlavní silnici od Cortiny, po ní pak pozvolna do Arabby a odtud krásným výjezdem 33 serpentin (9,4 km s průměrem 6,8%) na Cima Coppi naší Grand Tour - Passo Pordoi. Tady nemohla chybět odměna v podobě panini, kafíčka a dortíku. Čekal na nás už jen sjezd do Canazei, odtud údolím do Cavalese a pak regenerace v hotelovém wellnesu.
7. etapa - Passo S. Lugano (1097) - Monte S. Pietro (1492) - Passo Pampeago (1996), 63 km, nastoupáno 1935 m
Není nad to začít sjezdem skoro až do Bolzana a pak to všechno šlapat zpátky nahoru. No a navíc jsme se rozhodli ještě jednou vrátit na romanticky malebné sedlo Pampeago, takže došlo už i na gely od Enervitu a pravou poctivou kličkovanou ze strany na stranu. Nahoře nám ale byly odměnou krásné výhledy a výborné pohoštění v místní salaši, kde vlk vypil co viděl a Mára snědl vše co našel v kuchyni. Největší překvapení však skýtal pánský záchod s možností vyčůrat se přímo do skalní soutěsky :) Odpoledne jsme se jako vždy věnovali regeneraci v bazénu a společnému cvičení, kterému předcházel fotbálek a drtivé vítězství 5:4 Slovanu nad Spartou. Večerní brífink měl podobu palačinkové párty (velký dík opět patří Zuzance).
8. etapa - Sover - Passo di Redebus (1455) - Pergine Valsugana - Lévico Terme - Borgo Valsugana - Passo Manghen (2047), 124 km, nastoupáno 2800 m
Neúspěchem Fandy a Dalibora jsme se nenechali odradit a vybaveni mapovými podklady od Garmina jsme se v Soveru pustili do nepříjemného stoupání směrem na Altopiano di Piné a zde po odpočinkové rovině do strmého závěrečného výšlapu na Passo di Redebus (4,5 km, 8,5%). Ze sedla jsme 16-kilometrovým sjezdem sjeli o 1000 m níže do rušného městečka Pergine Valsugana, kde došlo k historickému okamžiku a šéftrenér Mára poprvé v historii našich soustředění odstoupil z etapy a nasedl do doprovodného vozu. Nedoléčená nemoc a extrémní zátěž posledních dnů si vybraly svou daň. Následujících 25 km vedlo příjemně údolím Valsugana přes lázně Lévico Terme a po cyklostezce až do města Borgo Valsugana. Tam Ježek uctil autora svého kola fotkou u cedule, neboť zde Maurizio Fondriest vyhrál první profesionální závod. Tady ale taky končila veškerá legrace, neboť začalo drobně pršet a čekalo nás nejdelší stoupání našeho soustředění - 23 km s převýšením 1630 m (průměr 7%) korunované závěrečnou 3-km stěnou s průměrem 10%. Opravdový zabiják, který vás v posledních 9 km nenechá vydechnout, byl v historii svědkem mnoha slavných soubojů Giro d'Italia a teď i našeho utrpení. Následoval už jen závěrečný sjezd úzkou silničkou, nám již dobře známou z královské etapy. Dojezd na rezidenci v Cavalese jsme pro zpestřední vzali po trati lyžařské Marcialongy 2-km stoupáním Cascata. U společné večeře ve znamení pizzy a těstovin jsme soustředění úspěšně zhodnotili a zakončili i po společenské stránce.
9. etapa - Sella Ronda Bike Day - 76 km, nastoupáno 1660 m
Slavná Sella Ronda je pojem jak pro cyklisty, tak pro lyžaře. Pro cyklisty jsou to čtyři věhlasná sedla a dvakrát do roka se koná tzv. Sella Ronda Bike Day, kdy je silnice uzavřena jak pro auta, tak pro motorkářskou verbež a cyklisté mají silnici jen pro sebe. Jezdí se pouze v protisměru hodinových ručiček a celého tohoto cirkusu se účastní kolem 20 tisích cyklistů. A tak jsme navlékli společné teamové oblečení a vyrazili vzorně reprezentovat. Byla to naše poslední etapa a ta se jezdí stejně jako na všech Grand Tour se skleničkou šáňa v ruce, takže se jelo v pohodovém tempu, kecalo se, fotilo a užívala se celková pohoda na závěr tohoto náročného, ale krásného týdne.
Děkujeme všem za účast a dobrou náladu, Zuzance za dokonalou péči, Radkovi Kaftanovi za potřebná cvičení a rady a panu Danovi za kvalitní trasy.
Fotogalerie: zde