Mísečky, aneb sjezdovka nám byla malá
Před začátkem zimy bylo naplánováno ještě jedno společné soustředění na Horních Mísečkách, abychom dopilovali poslední technické nedostatky, najeli ještě nějaký kiláčky a mohli jsme s klidným svědomím vstoupit do závodní sezóny. Sníh nepadal a nepadal, takže jsme sebou nabalili kolečkové lyže, imitační hole, běžecké boty a ve středeční podvečer jsme vyrazili směr Krkonoše na naší oblíbenou boudu na Horské Zátiší.
Po příjezdu, k našemu příjemnému překvapení, jsme objevili, že je sněhem pokrytá sjezdovka asi o délce 300 m. Druhý den po snídani jsme teda s obrovským nadšením vyrazili na běžky a pro některé z nás to bylo první letošní lyžování. Po vzoru Tour de Ski jsme dokázali na kopci namotat 3 km dlouhý okruh a po loňský nevydařený zimě jsem si všichni podmínky hrozně moc pochvalovali. Bez velkýho vnitřního přemlouvání jsme byli odhodlaní lyžovat až do neděle. Kromě soupaže, obratnosti jsme si vyzkoušeli slalom a nějakej ten telemark. Bylo až neuvěřitelné, že nám to za ty čtyři dny dalo na kvalitních 80 km. Na techniku moc prostoru nezbylo, ale o to více jsme se pověnovali přenášení váhy, zatáčkám, odšlapování a na můstku si zaskákaly dokonce i holky.
Nezaháleli jsme ani večer, pod vedením Radka Kaftana jsme prováděli protahovací a kompenzační cvičení. Po večeři samozřejmě probíhala diskuze o cílech, plánech na nadcházející sezónu. Poslední den jsme zahájili trénink už v 7hodin ráno, cílem brzkého lyžování nebylo naštvat ranním vstáváním pana trenéra, ale bylo třeba předstihnout nedočkavý sjezdaře na našem okruhu.
Kolem 9h jsme ještě vyrazili na chůzi s holemi přes Kotel na Sněžné Jámy, abychom neměli pocit, že jedeme domů příliš odpočinutí. Nechyběl samozřejmě závěrečný test a v pátech chodil hodný pan Mikuláš (Mára), spoře oděný Anděl (Zdenča) a pořádně rozparáděný čert (Šárka). Prostě jako vždy, dřina, ale sranda zároveň. Teď už jen tu dřinu zúročit na závodech. Držte palce, již tento víkend začínáme v Livignu.