Jizerská firemní aneb jak Ski Trab Mára team zase řádil

Po roce nás čekal věru nelehký úkol a to obhájit prvenství v Jizerské firemní pod vlajkou Ski Trab Mára teamu jako Bedřichovští muži reprezentující zároveň hrdě obec Bedřichov. Trénovali jsme, ladili formu, pečlivě sestavovali družstvo, připravili lyže, zangažovali početnou skupinu fanoušků s obrovskými transparenty pro povzbuzení a v sobotu po poledni šli na to. Startovní číslo jsme dostali 2 a štafetu sestavili takto: rozjížděl velezkušený tahoun Tomas (Tomáš Jakoubek), na druhém úseku byl připraven bojovat Pedro (Petr Jiran), třetí úsek měl proletět Plizi (Jiří Pliska) a závěr měl být připraven pro mě (Marek Pazderský). Ze strachu jsem letos zapůjčil boty, hole i lyže na bruslení už v úterý a absolvoval tímto prapodivným nohy roztahujícím stylem dokonce dva tréninky o celkové hodnotě 20 km - rekord!!! Pan Dan nám nablejskal lyže jak psí gule, až jsme měli strach, že nám to bude podjíždět.

Od startu držel Tomas zkušeně druhé místo za Láďou Ryglem na řekl bych až nekřesťansky urychlených lyžích, takže jsme byli rádi, že se po sjezdu podařilo udržet první štafetu na dohled. Ve druhém úseku za to Pedro po několika čajích řádně vzal a snažil se pozici vylepšit, ale asi to s tim čajem trochu přehnal a nechtěně si zlomil hůl, takže byl nakonec také rád, že udržel třetí místo. Plizi předvedl náš nejrychlejší čas, když si konečně po letech vzpoměl na svoji vynikající formu a předával mi opět na druhém místě. Já povzbuzován početným davem zbytku teamu i dalších přihlížejích jsem vyskákal úvodní kopec jak gazela před obědem a dostal se tak na první místo. Dále jsem jel co to dá a když už jsem se blížil na konec kopce a těšil se, jak to celé vyhrajeme, tak se za mnou nedospělým hláskem ozvalo hlesnutí: "hop". Nu což, strnul jsem, uhnul jsem, žasnul jsem a nestíhal jsem. Naspeedovanej mlaďoch kolem mě proletěl jak pendolino ve zkušebním provozu a než jsem se vzpamatoval, tak mi zatlačil oči. Ještě jsem ho pak zkoušel ve sjezdu sjet, ale nedostal jsem šanci a v cílovém prostoru byl finiš spíše komickou vložkou než nadějí na celkové vítězství. Zkrátka mě sfouknul jako malinu a my byli, nutno přiznat hlavně kvůli mě, až druzí.

Přesto bych chtěl poděkovat všem zúčastněným, zároveň i všem fanouškům a servismanům, jak nám k druhému místu pomohli, které nakonec i tak můžeme považovat za dílčí úspěch a krásnou reklamu toho, jak náš team dokonale a propracovaně funguje. Na stupních jsme měli nové cedule a dostali krásný pohár, který věnujeme jako první oficielní trofej teamu do skříně slávy, která se bude doufám i nadále rozrůstat. Výsledky naleznete zde: výsledky štafeta a video ze štafety poté naleznete zde: video štafeta