SMT Tour 2016

21.06.2016 23:08

Letošní týmové cyklistické soustředění jsme absolvovali tradičně v našich oblíbených Dolomitech. Naší základnou se na první 4 dny stalo jihotyrolské údolí Pustertal, konkrétně malebná vesnička Vierschach ve výšce necelých 1200 m, kde náš tým obsadil rovnou celý statek Gallerhof. Celkem nás bylo 17 členů týmu i několik příznivců.

 

  1. etapa – Innichen – Toblach - Innichen, 22 km, nastoupáno 120 m

Příjezd do Itálie nám tentokráte propršel, a tak planovaný sraz na 15:00 u Brunecku rušíme a jedeme rovnou na ubytko. Počasí se mezitím zlepšilo a po vybalení jedeme jen tři s Márou a Fanouškem protočit ztuhlé nohy po cyklostezce do Toblachu, kde okoukneme nám dobře známý lyžařský areál Nordic Arena. Zpáteční cestu se ale řítíme s dešťovou clonou za zády a stíháme jen tak tak dojet za sucha.

 

  1. etapa – Kartitscher sattel (1523) – Obertiliach (1450) – Anras (1250), 100 km, nastoupáno 1750 m

Už v kompletní sestavě vyrážíme po snídani na plánovanou nejdelší etapu přes dvě sedla a Lienz. Nejprve údolím Pustertal podél řeky Drávy po cyklostezce a za Silianem se pouštíme do prvního stoupání na Kartitscher Sattel a údolím Gailtal přes lyžařské středisko Obertiliach. V Untertiliachu nás zastavuje rakouský policista s tím, že silnice je na 2 hodiny uzavřena, protože v protisměru se pojede cyklistický závod Dolomitenrundfahrt. Snažíme se mu vysvětlit, že cyklistům včas uhneme, ale tvrdí, že na kole jet nemůžeme. Procházíme kolem něj tedy pěšky a za zatáčkou nasedáme. Kousek za vesnicí stojí další příslušníci, kteří jsou ale nekompromisní a finta nám neprojde. Po krátké diskusi tedy otáčíme a měníme plán. Vracíme se do údolí Drávy, kde se rozdělujeme. Skupina pana Dana jede stoupat do údolí Villgratental a pak zpět. Márova skupina se vydává na výškovou Pustertaler Höhenstrasse s o něco přísnějším stoupáním o sklonu až 20%. Žene se před námi ale déšť, a tak po necelé hodině z výškové silničky odbočíme a sjedeme opět do údolí a po cyklostezce se vracíme nakonec bez deště do našich apartmánů po rovných 100 kilometrech.

 

  1. etapa – Toblach – Cortina – Passo Tre Croci (1805) – Misurina – Tre Cime di Lavaredo (2350), 100 km, nastoupáno  2050 m

Další etapa nás zavede do centra Dolomit. Přes Toblach a Cortinu stoupáme dlouhých 9 km na Passo Tre Croci, kde začíná drobně pršet. Po sjezdu na Misurinu začíná královské stoupání na „Cima Coppi“ celé naší tour – výjezd k chatě Auronzo pod Tre Cime di Lavaredo. Sice jen 7,5 km i s krátkým sjezdíkem na mýtnici, ale ve druhé půlce se stálým stoupáním kolem 14%. Tady už každý bojuje sám se sebou a marně hledá lehčí převody. Ani převod 39x32 není dost. Nahoře se oblékáme, doplňujeme energii a odměňují nás krásné výhledy na všechny strany, skvělá fazolová polévka i lasagne. Než se řádně posilníme, přejde krátká přeháňka a sjezd na mokru jedeme všichni opatrně. Zatížení brzd je opravdu extrémní, což dokládá deformace Fanouškova karbonového plášťového ráfku, který se přehřál a téměř rozpadl. Naštěstí se to přihodilo na rovném úseku a Fanoušek stihl bezpečně zastavit a následně stopnout Zuzanku v doprovodném vozidle pro dojezd na barák. My ostatní jsme pokračovali dál do údolí a jen před Toblachem jsme se schovali před krátkou přeháňkou. Pohodový dojezd z Toblachu už byl opět na suchu a v teple.

 

  1. etapa – Lienz – Huben – Staller Sattel (2052) – Toblach, 149 km, nastoupáno 1850 m

Nejdelší etapa naší tour má naštěstí jen jediný velký kopec. Úvodní 1,5h příjemně klesáme po cyklostezce do Lienzu a pak pokračujeme širokým údolím téměř po rovině do Hubenu, kde na nás čeká Zuzanka. Po svačince začíná téměř 50-km stoupání na krásné sedlo Staller Sattel na rakousko-italské hranici. Vedoucí skupina jede pekelné tempo, všichni postupně odpadají, až si to v závěru rozdají Švarcik s Fanouškem. Dravé mládí útočí, ale léta dřiny a zkušeností opět vítězí. Bohužel počasí není nejlepší a nahoře drobně prší. Díky komfortu doprovodného auta a zásobě oblečení nám to ale nedělá problém. Nahoře si vychutnáváme výbornou Speckknödlsuppe, radlera a kávičku. Sjezd po uzounké silnici do biatlonového střediska Anterselva je chvílemi pěkně adrenalinový. Dole se opět rozprší a závěr si užíváme na vodě. S Fandou se vydáváme na Toblach po cyklostezce s šotolinovou pasáží kolem jezera za Olangem a připadáme si trochu jako na deštivém Paris-Roubaix. Zbytek si zpestřuje cestu přes kopec s 15% stoupáním. Večer se tedy kromě regenerace věnujeme i praní věcí a mytí kol.

 

  1. etapa – Passo Monte Croci (1636) – Padola – Passo di S. Antonio (1476) – Auronzo – Passo Tre Croci (1805) – Cortina – Passo Giau (2236) - Alleghe, 115 km, nastoupáno 2830 m

Loučíme se s paní domácí a vyrážíme na přejezdovou etapu do Alleghe. Z Innichenu mírně stoupáme do vesnice Sexten a dál na Passo di Monte Croce. Svoboďák s Holubářem se vracejí pro auto a na regeneraci do sauny v Aqua Fun. My ostatní se v sedle fotíme a po sjezdu nás čeká další průsmyk, kratší, ale docela prudké Passo San Antonio z vesnice Padola. Nahoře nás čeká Zuzanka s Pavlínou a taky výborné houstičky a perník. Sjezd do Auronza dává tušit, že z opačné strany je sedlo přeci jen těžší. Z Auronza nás čeká skoro 30 km do kopce a kilometr převýšení na Passo Tre Croci. Závěr je pořádně těžký. Fanoušek na čele stupňuje tempo, dojíždí ho tahač se dřevem, ale to je pro něj jen příležitost dát si pořádný interval. Po chvíli to funící tahač vzdává a zastavuje. Při sjezdu do Cortiny se počasí mění a začíná drobně pršet. Dlouhé stoupání přes Pocol na Passo Giau dává pořádně zabrat všem. 16 kilometrů a další kilometr převýšení. Nahoře je 6 stupňů, moc se nezdržujeme, oblíkáme vše co je a hurá dolů do Alleghe.

 

  1. etapa – Passo Staulanza (1773) – Passo Duran (1605) – Agordo, 88 km, nastoupáno 2100 m

Předpověď nebyla pro dnešní den ideální, nohy už bolely a tak volíme relativně odpočinkovou etapu jen s dvěma kopci. Hned z Aleghe se drápeme 1.000 výškových metrů na nenápadné sedlo Staulanza, při jehož dosahování mladej zapomene, že středa už byla a píchl tak zadní kolo. Následuje mokrý sjezd do údolí a pak hodně prudké stoupání se stále utaženým sklonem okolo 15 % až na Passo Duran, kde si zapíchal i 2x Dan a my se zatím ohřáli u krbu místní hospůdky. Ve sjezdu to pěkně letělo a pak už jsme jen pozvolna dojeli mírným stoupáním zpět na ubytování.

 

  1. etapa – Passo San Pellegrino (1918) – Moena – Passo Sella (2244) – Passo Gardena (2121) – Passo Campolongo (1875), 120 km, nastoupáno 2900 m

Čeká nás královská etapa s největším převýšením a čtyřmi legendárními pasy. Hned to první se ukazuje být nejtěžší – 20 km a 1200 m převýšení na Passo San Pelegrino. Následuje rychlý sjezd do Moeny a údolím Val di Fassa mírně stoupáme do Canazei. Tady začíná další dlouhé stoupání – 11 km a 800 m převýšení na jeden z nekrásnějších průsmyků Passo Sella. Po 5 km sjezdu hned zase stoupáme na krásně jezdivé Passo Gardena. Nahoře další převlíkání, oběd a pak technický sjezd do Corvary. Začátek stoupání na poslední Passo Campolongo je vražedný a proti větru, druhá půlka je už naštěstí mírná. Při sjezdu z Arabby stihne ještě krátce sprchnout, to asi abychom každý den věděli, jak vypadá déšť.

 

  1. etapa – Passo Giau (2236) – Passo Falzarego (2105) – Passo Valparola (2168) – Passo Campolongo (1875), 92 km, nastoupáno 2600 m

Další den nás čeká opět Passo Giau, tentokrát z té těžší strany, 15 km s převýšením přes 1200 m. Začátek do Selva di Cadore je zahřátím na úvod. Zvláště druhá polovina stoupání je pořádně prudká. Šlapeme ve třech s Klárou a Márou. 1,5 km před vrcholem nám přijede naproti Fanoušek a po chvíli, když nás předjede namakaný Ital, vyprovokuje Fanda stíhačku. S Márou se snažíme držet, ale po pár stovkách metrů zjišťujeme jaký to byl nesmysl a vyřízení odpadáme. Nahoře je o poznání lépe než při středečním přejezdu. Po sjezdu do Pocolu opět odkládáme oblečení do auta a začínáme stoupat na Passo Falzarego. Relativně jezdivých a mírných 10 km s rovinou uprostřed. Nahoře jsme plánovali jídlo, ale nevaří tu. Jedeme tedy ještě další kilometr vyfotit se na trochu vyšší Passo Valparola. Tady začíná pršet. Oblíkáme pláštěnky a rychle dolů. Většina skupiny pokračuje dolů do Corvary a vrací se přes známé Campolongo. My s Márou, francescem, Pavlínou a Martinem sjíždíme zpátky přes Falzarego do Alleghe. Sjezd nám zpřestřuje déšť a kroupy, ale dole na odbočce je zase sucho. Večer jsme vše zhodnotili u pizzy a červeného vína a zakončili tak soustředění i po společenské stránce.

 

  1. etapa – Arabba – Passo Campolongo (1875) – Bruneck, 73 km, nastoupáno 980 m

Závěrečná krátká etapa je už jen přejezdem blíže k dálnici před dlouhou cestou domů. Opět šlapeme na Passo campolongo, tentokrát ale z Arabby, kde se připojujeme k masové cyklistické akci Sella Ronda Bike Day. Sedlo je tedy uzavřeno pro motoristy a přejíždíme ho pomalu v davu tisícovek cyklistů. V Corvaře se od davu oddělujeme a pokračujeme údolím Badia k Brunecku na pumpu, kde nás již čeká Zuzanka. Tady balíme věci a kola, loučíme se s Dolomity a vyrážíme na cestu domů.

 

Děkujeme všem za účast a dobrou náladu. Zuzance za dokonalou péči a panu Danovi za kvalitní trasy.

Fotogalerie