Letní lyžařská běžecká příprava

01.08.2013 23:35

Poslední víkend v červenci jsme si společně užili v rámci prvního ročníku letní lyžařské běžecké přípravy na Bedřichově. Nutno dodat: užili a přežili.  Měli jsme co dělat, abychom nepomřeli slunečním ugrilováním za živa. Scházeli jsme se jak švábi na pivo, a tak k prvnímu běhu bylo ve čtvrtek odpoledne nastartováno jen čtyřčlené družstvo. Dali jsme jen počáteční proklus, takový klid před bouří. Na první rozcvičku čekala, sice netrpělivě, ale jen Hanka, nacvičily jsme si imitace a po snídani vyběhli na první a jediný měřený trénink. Začali jsme pěkně zostra ANPéčkama a vůbec jsme to nešetřili. Holky si daly pěkně po čtyřech okruzích, kluci po šesti a šlo se na točený na dolinu. Odpoledne už nás čekala jen posilovací jednotka a všechno bylo dostatečně prošpízováno koupačkou a samozřejmě kvalitními tenisovými mači. To už nám najížděli další a další souputníci, takže večer se na opejkačku v rámci dnů zakázaného rozdělávání ohňů sešla už slušná partička a čárkovalo se a čárkovalo, páč bylo potřeba pořádně zapíjet "nabíhající" místní špekáčky.

Vzhledem k tradici se na rozcvičku zase sešlo jen trio, tentokrát jsme ale nacvičené imitace z rána rovnou využili i na dopolední fázi. Jak už se stalo v těhlech parných dnech zvykem, využili jsme stinného pětkového okruhu, a dali jsme si pořádný kombiňák: imitace+běh+síla a tak pořád dokola. Všichni se s tím hrdinně prali až do konce, včetně Andrejky a jejího zlobivého kotníku. Všichni jsme se psychicky uklidňovali, že nás odpoledne čekají jen hry, ale nakonec jsme to s nimi nějak přepískli a po fotbálku a štafetách jsme byli rádi, že jsme se uměli dovalit na Dolinu na nějakou tu limču. A protože je nutné nezanedbávat ani kulturní vzdělání, vydali jsme se večer do leťáku na koncert Queenů z roku 1986. Příprava na poslední trénink to byla více než kvalitní: Cihla se šprajcnul ve dveřích auta komínkem kelímků od piva, ale úspěšně je dovezl za zvuků legendární skupiny Těla až do Bedřichova. Pak jsme do sebe dostali ještě pár bublinek a upalovali na kutě. Ráno jsme se po výkladu tratě vydali, tak trochu s respektem, na poslední fázi - vytrvalostní běhochůzi s holemi.

Dali jsme to tak nějak na druhou stranu Jizerek než se jezdí v zimě, abychom to tu trochu ukázali nemístňákům. Nakonec to vyšlo fajnově, nikdo neběžel sám, nikdo nebloudil a všichni se dostali zdárně do cíle.

Snad nám tohle zamakání pomůže posunout se ve výsledcích zas o nějaké to místo dopředu. Takže trénujte dál a pěkně závoďte!