Dachstein, aneb hurá na Salaše na lesním kole

14.07.2014 10:26

Další letošní soustředění nás zaválo do oblasti západního Dachsteinu do obce St. Martin am Tennengebirge. Po pohodovém přejezdu jsme se ubytovali a vyrazili na první vyjížďku. Už po pár metrech bylo jasné, že zdejší kopce se těm našim malým hupíkům mohou jenom vysmívat a tak jsme se po hodině a půl vyškrábali na první salaš. Zde nás nečekaně zastihla mlha s deštěm a tak jsme při hledání oblíbeného singlteku museli dost improvizovat. Výsledkem byl průjezd stádem rozdivočelých krav Milka a následným prvosjezdem paseky. Konec dobrý, všechno dobré a tak jsme se mohli večer prvně pořádně zválvovat grid válcem.

 

Druhý den jsme opět vyrazili na lesní kolo, tentokráte byl na pořadu krátký výšvih na malé sedlo, sjezd k továrně Atomic, následovalo stoupání do horského střediska Filzmoos, kde jsou sfoukli jak svíčku jednu místní reprezentantku. Pak už jsme dojeli k horským salaším pod stěnou Dachsteinu, které tu stojí již přes 400 let a vydali se dál přes dvě dlouhá a prudká sedla za vytouženým obědem. Ten odešel tak rychle jak přišel a my si krásně zasjezdovali do údolí. Čekal nás pak ještě jeden extra vypečený kopec s brodem potoka, ale krásnými výhledy a dlouhý sjezd do naší horské vesničky. Odměna v podobě 300g Milky na sebe nenechala dlouho čekat. Odpoledne jsme pak měli lyžařské námluvy s bývalou českou, nyní rakouskou reprezentantkou Káťou Smutnou, kterou lanaříme k nám do teamu.

 

Pátek, to je kolům svátek a tak jsme přejeli autem do Ramsau, kam pojedeme na podzim na soustředění na ledovec. V plánu totiž byly dvě krásné ferraty obtížnosti D v Silverkarklamm. Navlékli jsme se do postrojů, nasadili helmičky a hurá na to. Pestré, krásné, docela obtížné, plné kolíků, nechyběly tři tibetské mosty přes údolí. No prostě paráda, holky se nám docela vyblbly. A lhal bych, kdybych řekl, že my ne. Odpolední vyklusání a aktivní protažení a válcování naplnilo druhou fázi, abychom mohli vyrazit večer na grilování.

 

V sobotu nás ráno probudil déšt, ale naštěstí ustal a my vyrazili na královskou etapu plnou kopců a krásných výhledů. Vedla z Abtenau po tajné cestě skrze oboru plnou jelenů bez jelenů, dále pak na malebnou náhorní plošinu zvanou Post Alm, kde jsme jezdili od jedné salaše k druhé tak dlouho, až jsme našli jednu otevřenou a snědli tam pak všechno, co tam měli. Já se chvilku před tím v zatáčce minul s mikrobusem o prsa Blanky Paulů, takže jsem se po několika letech dostal na maximální tepovou frekvenci. Následoval singltrek na vyhlídku na Solnou komoru a hurá na dlouhatánský sjezd skrze hluboké údolí plné vodopádů a roklí. Dole se pak holky naučily jezdit v háku a rozdaly si to na závěrečné horské prémii o celkové vítězství. A to chudinky netušily, že jim Karel vymyslí ještě jednu prémii navíc :-)

 

Poslední den jsme už jen absolvovali společný výběh a lyžařskou chůzi s holemi na Ostermastspitz ke křížku, kam jsme krásně potrénovali techniku správného odrazu, pokochali se výhledy, seběhli kolem kamzíků, krav, koz a králíků zase dolů a soustředění bylo zdárně u konce. K dalšímu se sejdeme až v půlce srpna na kolečkových lyžích v Osečné za Ještědem.

 

Více fotek: fotogalerie Dachstein