Birkie + Gatineau

06.03.2015 14:55

Závody seriálu Worldloppet objíždím v Evropě již pár let. Zakoupil jsem si Worldloppet passport, razítek přibývalo, a abych splnil podmínku titul Worldloppetmaster (10 WL závodů, z nichž alespoň jeden musí být na jiném kontinentu) rozhodl jsem se vyjet do Spojených států a Kanady. Za velkou louží jsem nikdy nebyl, takže jsem si říkal, že to bude spojení příjemného s užitečným, uvidím New York, Lake Placid, hokejový zápas v Kanadě, projedu si téměř novou trať Gatineau Loppet, poznám živou atmosféru profilově pestrého American Birkebeineru..... Do skupiny lidí, která se chystala na akci, jsem se dostal díky informaci od mého kamaráda ze Šumavy, který stejný výlet absolvoval před třemi lety. Díky absenci kanadských víz je nyní příprava cesty výrazně jednodušší, pro obě země je podmínka vstupu pas s biometrickými údaji, pro vstup do USA navíc v ČR předem schválený formulář ESTA. Na co upozorňuji je skutečnost, že závod v USA, je velmi oblíbený, a tudíž není radno otálet s přihlášením. Podobně jako např. na Vasově běhu se na American Birkebeiner koná více závodů, zde se však běží v jeden den, a to v sobotu. Počet účastníků šplhá až k 15.000 a zájem o účast, jak jsem se sám přesvědčil, je mezi „Amíky“ velký. Stránky www.birkie.com  doporučuji případným zájemcům navštívit a sledovat od konce léta.

Naše cestovní skupina, která byla šestičlenná, se vydala do USA dne 10.2., přes Paříž, s navazujícím letem do Newarku. Cestu letadlem, trvající přes sedm hodin jsem nikdy neabsolvoval, obával jsem nudy a trudomyslnosti z cestování, ale pohodová atmosféra, příjemné cestovní počasí, dostatečný přísun tekutin a podávaných dobrot let velmi zpříjemnila..:-) Je fakt, že zhruba 1 hodinu před přistáním do té doby ochotný steward odmítl další přísun červeného vína na náš stoleček se slovy „Slow down boys“, a tak jsme dopili alespoň minerálku, a za chvíli se naše dobře naladěná skupina letadlem snášela k letišti Newark. A k vyhlášené imigrační kontrole...sice jsem při ní zjevně rozčílil černošského střihouna v uniformě (stal jsem se podezřelým, možné spiknutí kvůli falešné náplasti na levém palci, a status lyžujícího, závodícího právníka na běžkách frajerovi taky moc nevoněl:-) ), dvakrát dával otisky rukou...no prošel jsem. Welcome to USA!

Po ubytování v motelu v New Jersey jsme večer jeli navštívit Manhattan a podnikli výjezd na Empire State Building. Výhled na noční „City“ byla nádhera! Co mě velmi překvapilo, jak velmi hluboký teplotní rozdíl oproti Evropě v New Yorku panuje, samozřejmě směrem dolů! Mezi nasvícenými mrakodrapy se zde proháněl poměrně ostrý a studený vítr, který bych čekal v nejstudenějších dnech tak na Jizerce nebo na Rozmezí. Následoval přesun do Ottawy přes Lake Placid. Na olympijských tratích biatlonu a např. ženské olympijské 5 km trati jsme strávili ve dvou dnech dohromady 2,5 – 3h, více se nedalo. Velký mráz -20°C a moje nevycvičené evropské průdušky zase dostaly na frak. Skoro měsíční polehávání v posteli z důvodu nemoci mému tělu moc nepřidalo, takže to byla chůze na lyžích s občasným bafáním do kukly...no paráda! Město Lake Placid nadále žije, alespoň podle suvenýrů, často předražených, ze zašlé slávy olympijského zápolení, nepřehlédnete ani slavný hokejový stadion, v němž Rusáci dostali za vyučenou od amerických studentíků a při jízdě autem nedaleko za městem spatříte konstrukce skokanských můstků. Každopádně okolní  příroda je krásná, takové pěkné pohoří už jsme dále po naší cestě nepotkali. Ottawa – pro mě asi nejhezčí město, co jsem na americkém kontinentě viděl, vším, vzhledem, chováním a přístupem lidí k životu. Byl jsem v Americe sice kvůli lyžování, ale např. návštěva hokejového zápasu Ottawa Senators x Pittsburgh Penguins patřila k jedním z mých nejhezčích zážitků. Zaujala mě naprosto pohodová a přátelská atmosféra, kdy v klubových kulíšcích a dresech sedí vedle sebe fanoušci, různorodé věkové spektrum diváků od malých dětí až po babičky. Fandí všichni, ne vždy hokeji ale třeba někomu kdo se zrovna předvádí na kostce nad ledem, ale každý si to své najde a všichni se baví :-) pozn. Nedokáži si představit, že by někdo u nás mohl poslat své školou povinné děti na večerní extraligový hokejový zápas bez doprovodu dospělých do 18.000vého kotle tak jako to činí rodiče v Ottawě...  

Gatienau Loppet 

 

V sobotu se běží hlavní závod klasickou technikou na 51km, v neděli se koná skatové zápolení ma stejně dlouhé, ale odlišné trati. Zhruba před dvěma lety se organizátoři rozhodli, že závod klasickou technikou se poběží po lineární trase z Wakefieldu, téměř divokou krajinou, přes Gatineau park do místa zázemí celého závodu v areálu střední školy v Gatineu. Oproti tomu závody v bruslení se konají na tratích přímo v Gatineau parku se shodným startem a cílem. Závod 51km klasickou technikou- 14.2. 2015: Na závod nás od místní školy přepravili typickými (žlutými) autobusy. Vzpomněl jsem si na pár amerických filmů, no moc teplo v nich děti v zimě nemají...Před startem mi někdo říkal, že převýšení závodu je cca 1200 metrů, moc jsem tomu nevěřil, ale „symbolické“ pahorky na trati rozhodně nejsou. Ze začátku nenápadně, ale pak zejména první dvě třetiny trati je to docela pěkný motokros, dlouhá stoupání asi až tak posledních 15-18km před cílem samotném v Gatineau parku. Pro zajímavost - v pátek jsem ještě na teplotu  –22C mazal kick wax RODE GREEN – 10 - 30 alternativně Polar Swix, a bylo to v pohodě. Na Sobotu – máza glide 2x LF, 1 HF, na to urychlovač zelený Ski go, - super! stoupací RODE GREEN -10 až -30, 5 vrstev .......jistota byla pryč, smekalo, podkluzovalo! Ráno sněžilo, teplota na startu – 19C. Máro, promiň, ale tentokrát jsem si musel vzít na kombošku i vestu. I tak jsem si připadal ve své II. vlně jak nahý, každý druhý účastník na startu měl na sobě silnou bundu, který náš tým nemá ani při rozjíždění před závodem. Moc dobře se mně nejelo...vezl jsem si původně horký jonťák, který se během prvních deseti km proměnil v solidní ledovou tříšť (láhev s pitím = zbytečná zátěž). V mrazu energie rychle dochází, tak jsem se dost netradičně těšil na občerstvovací zastávky, na banán, čokoládu....přece to bude lepší než u nás, kde moc nejím, ale v Kanadě, to si pochutnám...
Takže napít jsme dostali, ale ouha...jídlo prakticky žádné, pár zmrzlých želé kostek, tu a tam pidi sůša, která zbyla po I. vlně, co ti chudáci, kteří jeli za námi, dostali, to nevím. No a pak jsem se tak spolu s ostatními motal směrem k cíli, poslední gel mně bohužel zmrznul, takhle jsem nikdy nerupnul, posledních 10km bylo zážitkově opravdu hodně silných... Asi si závod užil patřičně i vítěz, čas 3,30 hod na 50 km se jen tak někde nepoštěstí... Výsledek: 217. celkově, 26. v kategorii,  5.05 hod. Co se jen tak v Kanadě nezapomene, velká zima – mrazy, cca -20C, které pocitově výrazně snižuje tzv. Wind chill efect.

Následoval pondělní přesun – Ottawa – Niagara Falls, slavná přírodní turistická atrakce, devalvovaná hotely mrakodrapového typu...  Letecky přesun Buffalo – Mineapolis – půjčení auta, přejezd do státu Wisconsin, cca 100 miles, přes město Hayward do chat u jezer v lesích,  blízko města Cable.

 


American Birkebeiner – 55 km klasickou technikou

 


Doufání, že mrazy ve Wisconsinu budou nižší než v Kanadě, vzalo za své hned po vystoupení z auta před info centrem s patřičným poutačem alá norský závod. Sice bylo slunečno ale mrazivý Wind chill efect zase ukazoval svoji sílu. Ve středu jsme se jeli projet do okolí startu závodu American Birkebeiner, na letiště cca 8km od městečka Cable. Ledově fičelo, vydrželi jsme na lyžích tak hodinu a pokorně jsme mazali zpátky do tepla naší rybářské chatičky u jezera. Jel jsem si  (vlastně kašlajíc šel ) projít úvodní tři- čtyři km závodu, a přemýšlel jak tady budu v sobotu ráno vypadat. Cesta od auta a zpět mně na lyžích zabrala skoro hodinu... Ve čtvrtek jsme se jeli projet na lyžích na zhruba polovinu trasy Amerického Birkebeineru, tzv „O – O Cabin“ , Seelay, kde je postavena úplně obyčejná chata s krbem pro účely převlečení turistů, běžkařů...jednoduché, stylové, taková stát na stadionu v Bedřichově, stačila by ke spokojenosti všech. V této části tratě jsme poznali její profil, tolik typický pro American Birkebeiner. Prakticky žádná dlouhá stoupání alá Rozmezí zde nečekejte, je to časté projíždění ďolíků, sešup dolů a nahoru, vyplatí se mít dobře namazáno na skluz, dost se ušetří síly.  Trať vede spíše smíšeným lesem, převážně břízy, je to velmi příjemné okolí a i přes zdánlivou monotónnost  se trať pěkně klikatí a mění. Na sobotu ohlášeno oteplení na....-12C Sláva, konečně bude teplo, rozhodnutí, jedu  bez vesty! máza 2x LF, 2x HF, na to urychlovač zelený Ski go, - super! stoupací VG 35, 2 xVR 40, 2 xVR 30, - bezva! Závod: sobota 21.2.2015 Běží se závod na 55km klasicky a hlavní závod na 51km volnou technikou. Závod se startuje po vlnách, závodníci nastupují postupně bez ohledu na styl, např. naše II. vlna klasiků startovala před I. vlnou skate.  Trať na klasickou techniku má od začátku, více než 1/3 trati naprosto odlišnou, samostatnou trať, poté se oba závody spojí. Měl jsem obavy, že po spojení tratí se budou motat skejtaři i do naší levé části s dvěmi, třemi stopami ale musím říct, že jsou všichni neuvěřitelně ukáznění a každá technika respektuje svojí část trati. Na startu jsem v II. vlně stál prakticky v první řadě a po zvednutí startovacího zařízení se smečka natěšených amerických vlčáků a vlčic hezky rychle rozjela....tam kam jsem se ve středu plazil asi půl hodiny jsme byli do  15ti minut....No, dlouho jsem se z toho tempa dostával. Ten závody byl NÁDHERNÝ!! Musím říct, že jsem si lyžařsky spravil chuť. Jel jsem, co jsem mohl a možná na moje současné schopnosti a zdravotní stav ještě víc. Na trati mě jsem často sklízel pochvalu za náš „green topic“ s nepřehlédnutelnými symboly a nápisy SILVINI MADSHUS. V posledních pár set metrech cílového města Hayward jsem byl jízdou mezi diváky, radujících se jako správní Američané z každé maličkosti, taky k nepřehlédnutí.... Velká spokojenost :-)) Výsledek: 377. celkově, 41. v kategorii, 4.04 hod, vítěz CL závodu jel za cca 3hod.

A pak už jen následovala přiměřená oslava v Moccasin Baru vedle cíle závodu, kde se naše šestičlenná skupina sešla aby si připila na vítězství v kategorii jednoho z nás, Tomáše Valenty, který v klasickém závodě na 55km celkově obsadil 5. místo! Vlastně jsme s Tomášem slavili my všichni, Luboš Krejza, Martin Tomka, Libor Bachura a David Hondlík. Všichni spokojeni, závod si užili a výsledkově se rovněž neztratili. Pak už jen následoval nedělní přesun zpět do Mineapolisu, kde jsme si pobyt prodloužili neplánovaně ještě o jeden den. Naše letadlo do Paříže si při odjezdu k ranveji řeklo o opravu, takže nakonec jsme letěli domů až druhý den odpoledne přes Amsterdam.

Závěrem:
Pokud by se někdo chtěl zúčastnit pouze jednoho závodu, určitě bych zvolil American Birkebeiner. www.birkie.com Závod Gatineau L. u Ottawy je sice logisticky snažší (kratší let, příznivější vzdálenosti přesunů autem, kapacity ubytování, výrazně méně účastníků) ale pokud je našinec zvyklý na atmosféru, organizaci, vzorně připravené tratě, není jiné volby než „Birkie“.  A ještě upozornění, závod Gatineau loppet má od příštího roku nový termín, je posunutý o 14dní dopředu, na víkend 27-28.2.2016. http://www.gatineauloppet.com/

 

Skol Michal Kulík!